Menu
 Zpět

Nezávislé dítě

Jak podporujeme nezávislost u našich studentů a proč to tak děláme?

V Montessori systému vzdělávání je nezávislost jednou z nejdůležitějších hodnot. Již od nejmenších batolat podporujeme fyzickou nezávislost díky osnovám, které zahrnují lekce „praktického života“. Naším cílem je, aby dítě bylo sociálně a emocionálně nezávislé, proto s dětmi procvičujeme, aby si uvědomovaly samy sebe, uměly řešit konflikty a učíme je speciální lekce „zdvořilostního chování". Celý náš přístup ke vzdělávání je především postavený na tom, že dětem dáváme na výběr a kontrolu nad tím, co se samy učí. 

Maria Montessori byla doktorkou a dětství vnímala jako hledání nezávislosti, kterou člověk potřebuje pro život v produktivní dospělosti. Narodíme se jako bezbranní novorozenci a od té doby se postupně učíme, jak naplnit své potřeby, od těch naprosto základních, jako plazení se a později chůze z místa na místo tak, abychom nemuseli spoléhat na někoho, kdo nás nosí, až po ty nejkomplikovanější, jako například zvolení si své budoucí kariéry nebo získání finanční nezávislosti. Věříme, že existuje přímá linka mezi úspěchy v raném dětství (předškolák si dokáže sám zavázat tkaničky aniž by o to musel říct tatínkovi) a úspěchy ve škole nebo v dospělosti. Nezávislost není něco, co dítě bude mít najednou, ze dne na den, v určitém věku nebo úrovni dospělosti. Je to zvyk, který je potřeba vybudovat. Je to forma důvěry v sebe, ve své schopnosti a přístup, že „já to dokáži", který je potřeba procvičovat a opakovat, aby se stal silnou součástí osobnosti člověka. 

Independence in Montessori Nursery Classroom

Nezávislé děti se tak často neobrací na své rodiče o radu nebo dovolení. Kvůli tomu se někteří rodiče obávají, že přehnaný důraz na nezávislost by mohl vést u dítěte k neposlušnosti a bezohlednosti. Proto pokud dáme dítěti nezávoslost, je potřeba mu ruku v ruce s ní dát i jasné hranice a limity. Potřebujeme jej učit a ukazovat mu, jak jeho chování ovlivňuje ostatní, že nezávislost není osamělost a že jedna z nejlepších věcí na tom, že se učíme naplňovat své vlastní potřeby je to, co nám dává možnost spolupracovat a starat se o ostatní.

Trik je tedy v tom, že postupně rozšiřujeme svobodu dítěte a zároveň jí přizpůsobujeme hranice, a to takovým způsobem, který odpovídá věku dítěte. Musí být dostatečně stimulující, ale neměl by být až příliš náročný. Podceňované dítě je stejně nešťastné, jako to, které je ve stresu z nepřiměřených požadavků. Dítě, které má před sebou optimální množství výzev se cítí sebevědomé, silné a respektované. 

Neexistuje žádný kalendář, v jakém věku by mělo být dítě schopné zvládnout určité činnosti samo. Před tím, než je bude schopno zvládnout samostatně, musí mít možnost se nejprve dívat, jak je dělá někdo jiný, a později se jich účastnit, ale nebýt za ně plně zodpovědný. Například nejprve budete nějaký čas batoleti ukazovat, jak si na sebe obléct tričko a pomáhat mu to udělat, než se dokáže obléct samo. 

Máme ale jedno základní pravidlo ohledně děcké nezávislosti, nezasahujeme nebo nenabízíme pomoc, dokud není vítaná. Nikdy nepomáhejte dítěti s úkolem, při kterém cítí, že může uspět samo, je citát Marie Montessori. Ani pokud víte, že něco nedělá úplně správně, ani když víte, že byste to dokázali rychleji a efektivněji (samozřejmě, že ano), vydržte to. Někdy je to chvilka čekání, než vás vaše dítě požádá o pomoc, jindy jej uvidíte, že to zvládne a zjistíte, že jste podcenili jeho schopnosti.

Nezávislost  - Montessori dětské jesličky

Jaké činnosti můžeme očekávat, že zvládne dítě nezávisle?

  • Najíst se. Batole, které dokáže sedět u stolu, je dost staré na to, aby dokázalo dát jídlo do vlastní pusy! Budete se divit, jak rychle se naučí jíst i polévku lžící, pokud mu dáte příležitost to procvičovat. Zhruba okolo jednoho roku nepotřebují děti žádnou další pomoc kromě nakrájení jídla nožem. 

  • Obléct se. Jakmile si dítě umí sednout, může začít pomáhat s oblékáním. Opravdová práce ale přijde, jakmile se naučí stát a chodit. Začněte pomalu. Nechte dítě nasadit si čepici, vklouznout nohou do boty nebo natáhnout si kalhoty po té, co jste mu pomohli dát nohy do nohavic. Při pravidelném procvičování a povzbuzování se dvouleté dítě dokáže kompletně samo obléct - kalhoty, bundu, boty, prostě všechno. Během batolecích let se snažte  pořizovat oblečení s velkým a jednoduchým zapínáním, například boty na suchý zip místo tkaniček.

  • Mýt se. Dvouleté dítě by si mělo být schopno samo umýt správně ruce, vyčistit si zuby nebo si umýt obličej po jídle. Samozřejmě jenom tehdy, pokud to s ním budeme procvičovat hned, jakmile bude schopné stát na stoličce a dosáhnout na umyvadlo.

  • Uklízet. Dítě, které dokáže nést hračku, je schopné ji stejně tak uklidit, až si s ní dohraje. Je potřeba udržovat jeho poličky uspořádané a ne přeplněné, aby to bylo jednoduché a na první pohled jasné, kam věci patří. Mezi další věci, které dokáže batole samo uklidit, patří oblečení (minimálně do koše na prádlo), špinavé nádobí po jídle nebo jídlo, které jste právě nakoupili. Předškolák může pomáhat s prádlem, mýt nádobí, utřít prach z poliček a dítě na základní škole to vše dokáže samostatně.

  • Připravovat jídlo. Batolata jsou vášnivými pomocníky v kuchyni. Pokud jim dáte příležitost, zvládnou s nadšením míchat, hníst, nalévat, loupat, krájet na plátky a spoustu dalších věcí. Než půjde dítě do školy, můžete předpokládat, že si dokáže ze známých potravin připravit svačinku. Student záklaní školy by měl být schopný uvařit si jednoduché jídlo nebo si připravit svačinu s sebou do školy.

Samozřejmě, čas od času, uděláte něco pro své dítě vy, i přestože by to dokázalo samo. Je přirozené a hezké udělat něco jeden pro druhého. Když čas od času učešete dceři pěkně vlasy nebo připravíte pro syna svačinu do školy, nepřipravujete je o jejich nezávislost. Důležité je, že to neděláte neustále. Mnohdy by se to totiž zdálo být snazší. Pamatuje proto, že když jim dáte nezávislost, je to velký dar a opravdové vyjádření vaší lásky. 

Michaela Tučková

Chcete se dozvědět více? Přečtěte si náš další článek:

BATOLATA V IMSP: POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL SÁM

Další články

Škola v lockdownu

Všichni si někdy stěžujeme na situaci, se kterou se od minulého jara musíme potýkat. Já se naopak snažím podívat na to, co nám přinesla pozitivního. 

Číst dál

Vypořádej se s emocemi, díky umění

“Sociálně-emocionální učení (SEL) je proces, během kterého se dítě nebo dospělý učí porozumět a zvládnout emoce, nastavit si a dosáhnout pozitivní cíle, cítit a dát najevo empatii s ostatními, vytvářet a udržovat pozitivní vztahy a dělat odpovědná rozhodnutí.”

Číst dál

IMSP PODCAST s absolventkou Dianou Peštovou

Je naším potěšením vám v dnešním IMSP podcastu představit našeho hosta: Dianu Peštovou. Diana se narodila a vyrostla v České republice, dnes studuje jazyky a kulturu na Amsterdamské univerzitě. Diana se s naší moderátorkou Marianou baví o tom, jak ji IMSP naučila přemýšlet s nadhledem. Protože ráda píše, zpívá a hraje divadlo, ocenila také, že je Montessori vzdělání dovolila poznávat zájmy svým vlastním tempem.

Číst dál

IMSP PODCAST s absolventkou Laurou van Steeg

“V IMSP jsme se vždy učili, jak mluvit s lidmi, jak být uvědomělí, poslouchat jeden druhého, a to mi opravdu pomohlo v získávání nových přátelství. Jakmile máte přátele, všechno ostatní je jednoduché. Všechno ostatní zvládnete. 

Číst dál

Praktický život a jeho přínosy pro vývoj batolete

“První věc, kterou je třeba si uvědomit o cvičeních praktického života je to, že jejich cíl vlastně není "praktický". Důraz by se neměl klást na slovo „praktický“, ale na slovo "život". Jejich záměrem je napomáhat vývoji dítěte.”                                          E. M. Standing, Maria Montessori: Její život a práce

Číst dál
29.01.2021
Příjďte na interaktivní den otevřených dveří Montessori
dílničky pro děti
2-12 měsíců
Montessori dílničky
batole a já
Virtuální prohlídka