Menu

Pozitivní řeč: jak proměnit „ne” v „ano”

„Život může být mnohem snazší, stačí změnit slova, která používáme." - Alicia Eaton, učitelka AMI Montessori a odbornice na chování dětí. 

Prvních šest let je pro děti rozhodující pro učení řeči a rozvoj komunikace. Důležité je, že v období od narození do tří let probíhá u dítěte veškeré toto učení nevědomě. Dítě vstřebává a přizpůsobuje se veškerému jazyku a chování kolem sebe, aniž by si to uvědomovalo. V těchto prvních letech, kdy batolata začínají rozumět řeči a rozvíjet svou slovní zásobu, musíme zohlednit, jak jejich mozek pracuje na vytváření těchto vazeb. Postupem času se slova spojují s mentálními obrazy, jako když řekneme míč, a dítě na něj ukáže, nebo se k němu dobatolí, aby ho zvedlo. To je znak, že začíná chápat, že slova se používají k tomu, aby představovala něco v reálném životě.

Dalším významným aspektem vývoje batolat je, že naslouchají tomu, co Montessori nazývá jejich horme, neboli jejich hlubokým vnitřním pohnutkám a impulsům. Malé děti nedokážou své impulsy ovládat. Nerozlišují, co je správné, a co špatné. Obecně platí, že jakmile si něco usmyslí, udělají vše, co je v jejich silách, aby tuto potřebu naplnily. Děti v tomto období ještě nemají osvojené kognitivní schopnosti potřebné pro logické myšlení, řešení problémů a vyšší rozumové myšlení. Proto je tak důležité, abychom si dávali pozor na řeč, kterou s malými dětmi používáme a uvědomovali si, jak ovlivňuje jejich chování.   

Studie prokázaly, že batolata slyší slova jako „ne", „nedělej", „není" a „stop" přibližně 400krát denně. Když tato slova nadužíváme, ztrácejí svůj význam, a děti je začnou ignorovat. To nám může způsobit problémy. Když potom batole uslyší „ne" v situaci, která je vážnější nebo nebezpečná, nemusí poslouchat ani si uvědomit závažnost situace, protože „ne" již slyšelo mnohokrát. Za druhé, u batolat se řečové chápání teprve vyvíjí. Děti do tří let nemají mentální obrazy spojené s „ne" „nedělej" nebo „stop". Když například řeknete „neběhej" nebo „přestaň běhat", dítě uslyší jen „běž". Když takto formulujeme své výroky, tak spíš posilujeme negativní chování, kterému se snažíme zabránit. 

Pozitivní řeč - Montessori vzdělávání

Proto Montessori učitelé používají pozitivní způsob vyjadřování, například: „Půjdeme dovnitř." nebo „Barva je jen na papír.", místo „Neutíkej!” nebo „Nemaluj na stěny!". Protože jak bylo řečeno, dítě uslyší a pochopí pouze „malování na stěny". Říkáme a modelujeme chování, které chceme vidět, místo abychom říkali, co nechceme. Když uvážíme, jaký vliv má naše řeč na malé děti, spolu s tím, kde se vývojově nacházejí, a že během celého dne neustále slyší „ne" a „nedělej", není divu, že naše děti zažívají stres, frustraci nebo pocit zhroucení. Je na nás dospělých, kteří máme mnohem více životních zkušeností a schopností kritického myšlení, abychom malému dítěti poskytli logiku a rozum. Musíme jim nabídnout vhodné alternativy. Je právě naším úkolem pomoci jim učinit správná rozhodnutí a zároveň jim ponechat určitou svobodu při rozhodování. Proto je tak důležité, abychom si dávali pozor na řeč, kterou s malými dětmi používáme. Právě prostřednictvím naší řeči můžeme děti nasměrovat k úspěchu.

Někteří rodiče se ptají, jak je možné tak malým dětem dopřát svobodu rozhodování. Jak víme, často toho nejsou schopny. Je to ale proto, že jsme nenastavili situaci pozitivním způsobem tak, aby mohly uspět? Zamyslete se nad svým ranním režimem, jak je někdy těžké dítě včas vzbudit, nakrmit a vypravit ze dveří. Často slýcháme jaký je to boj, když je potřeba se připravit, nebo udělat něco včas. Ačkoli zde obvykle hrají roli i další faktory, jako je nálada a temperament dítěte nebo vaše vlastní pocity, způsob komunikace hraje zásadní roli při změně těchto interakcí z negativních na pozitivní. 

„Dáš si k snídani toast, nebo vejce?”
„Vezmeš si dnes modré, nebo červené tričko? Chceš pomoct, nebo to zkusíš sám?”

Používáme jasnou a stručnou řeč a dáváme dítěti šanci, aby si vybralo samo. Zároveň jsme mu k dispozici, abychom ho vedli a pomáhali mu dle jeho potřeby. Výsledkem je se nasnídat nebo se připravit, ale dáváme mu určitou volnost v rozhodování, jak k tomu dospět. Batolatům bychom zpočátku neměli nabízet více než dvě možnosti. Nabídneme také jen takové volby, se kterými souhlasíme a které jsou realistické a vhodné. Někdy například rodiče říkají: "Chceš jít se mnou domů, nebo zůstat v parku? Já už odcházím!", ale ve skutečnosti dítě v parku nenechají, takže zůstat tam není skutečná možnost na výběr. Musíme se zamyslet nad vyjádřením, které používáme, a ujistit se, že naše slova mají reálný význam. 

Batolata mají hlubokou vnitřní touhu působit a jednat ve svém okolí. Často nám chtějí pomáhat a zapojovat se s námi do činností, které děláme během dne. Měli bychom tedy zodpovědně přemýšlet o tom, jak mohou pomáhat a vytvářet pro ně příležitosti, aby se podílely na chodu domácnosti a komunity. Může jít o pomoc při krmení rodinného mazlíčka, přípravě jídla v kuchyni, prostírání stolu nebo odnášení špinavého oblečení do koše. Při všech interakcích s dětmi bychom se měli pozitivně vyjadřovat:

Můžeš si dát tričko do koše na prádlo?" místo „Neházej oblečení na zem.”
Raději „Umyj si prosím ruce, než začneš pomáhat." místo „Nedotýkej se jídla, máš špinavé ruce!

Nastanou situace, kdy vaše batole řekne „ne". Někdy bude „ne“ říkat dokonce na všechno a stále dokola i přesto, že se snažíme používat pozitivní řeč. Děti v tomto věku zkoušejí hranice, učí se o příčině a následku, o reakcích na své činy a o tom, co se stane, když něco udělají nebo řeknou. Proto je nesmírně důležité, abychom v reakcích zůstali klidní a důslední, aby dítě dospělo k poznání, že i když zkouší kam až může zajít, hranice zůstávají stále stejné. Můžeme mu také připomenout, že pokud si nevybere samo, vybereme za něj my. Dané rozhodnutí musíme pokaždé důsledně dodržet. 

Některé dny to i přes všechnu snahu půjde od desíti k pěti, ale celkově se batolata těší z těchto drobných rozhodnutí, protože jim dávají určitou moc a pocit kontroly nad jejich životem, který tak často řídí dospělí. Uvidíte, že v devíti případech z deseti reagují mnohem lépe na pozitivní řeč. Dítě tak má možnost procvičovat si rozhodování, když je v sázce málo, a to má silný vliv na jeho sebevědomí, sebeúctu, pocit samostatnosti a rozvoj jeho vůle.

Pokud se chcete o tomto tématu dozvědět více, přečtěte si knihu Alicie Eatonové "Words that work - How to get kids to do almost anything", kde vysvětluje, jak a proč mají slova takový vliv na chování.

Lindsey Taylor

Chcete se dozvědět více? Přečtěte si náš další článek:

VÝPRAVY DO LESA S BATOLATY

Další články

Video: Přátelské prostředí ve škole

Jedním z hlavních cílů Montessori vzdělávání je pomoci dětem stát se plnohodnotnými občany tohoto světa. Jak se nám daří něčeho takového dosahovat?

Číst dál

Batole a já: rozhovor s Ariou a Evangeliou

Rádi bychom vám představili Evangeliu a její dceru Ariu. Obě spolu absolvovaly nejprve náš kurz Batole a já, po kterém Aria navštěvovala nejprve naši Montessori třídu pro batolata a nyní naši mateřskou školu. Jak se jim na kurzu líbilo, co se naučily a co si z něj odnesly do každodenního života?

Číst dál

Pozitivní řeč: jak proměnit „ne” v „ano”

„Život může být mnohem snazší, stačí změnit slova, která používáme." - Alicia Eaton, učitelka AMI Montessori a odbornice na chování dětí. 

Číst dál

Co nás čeká po mateřské škole?

Třída Montessori základní školy funguje jako dynamický systém. Je vedena pečlivě vyškolenými pedagogy kteří mají za cíl zlepšovat učení studentů ve věku 6 až 12 let a výuku individuálně přizpůsobovat jejich úrovni.

Číst dál

Jak rozhýbat Montessori školičku

Hledáme nové způsoby, jak přinést pohyb do tradičního Montessori prostředí. V tom nám pomáhá studio Mones Moniky Němcové.

Číst dál
18.06.2023
Příjďte na interaktivní den otevřených dveří Montessori
dílničky pro děti
2-12 měsíců
Montessori dílničky
batole a já
Virtuální prohlídka