INTERVIEW S UČITELKOU: Amber Barrett
Když jsi byla dítě, přála sis stát se učitelkou?
Byla jsem úplně běžné dítě – škola mi nevadila, ale ani jsem ji nemilovala. Určitě jsem nepředpokládala, že bych se stala v dospělosti učitelkou. Mnohem víc mě zajímalo umění. Na prvním místě bylo přání stát se malířkou a dělat portréty (konkrétně kreslit karikatury v zábavním parku Silver Dollar City), a nebo být vlasovou stylistkou. Kromě toho jsem také chtěla být veterinářkou, což alespoň dávalo smysl, protože zvířata miluji celý život. Nakonec jsem ale studovala na vysoké škole angličtinu.
A co práce v Evropě?
Cestování mě lákalo odjakživa. Poprvé jsem přijela do Prahy před 20 lety, získala jsem certifikaci TEFL a učila dospělé angličtinu. Učit děti mě začalo bavit až později, když jsem pracovala jako asistentka učitele v Denveru.
Můžeš se s námi podělit o nějakou zkušenost se školou z tvého dětství? Jak tvoje škola vypadala?
Vyrostla jsem v malém městě, které mělo jenom tisíc obyvatel. Jasně si pamatuji moje první dny ve školce. Můj učitel měl nafukovací písmena s obličeji a ty jsem naprosto milovala. Měly jsem hodně času na hraní a z toho mám hodně hezkých vzpomínek.
Potom jsem měla opravdu zajímavou učitelku v 6. třídě, paní Trail. Připadala mi fajn a taková pokroková, učila nás přemýšlet mimo zajeté koleje, ale nejvíc si pamatuji, jak byla milá. Jsem s ní doteď v kontaktu, což je opravdu krásné!
Tvé zkušenosti s výukou zahrnují různá prostředí - tradiční, Montessori, Waldorf i Reggio Emilia. Bylo to záměrně? Jak bys tyto metody porovnala?
Má zkušenost s Waldorfským a Reggio přístupem ke vzdělávání byla s dvouletými dětmi, a tou dobou mi opravdu sedla. Líbilo se mi vyprávění příběhů, zaměření na přírodu, jemnost těchto přístupů. Děti se učily hrou a ptaly se na spoustu otázek. Tuto zkušenost mám z Portlandu!
Moje práce v klasické škole v Denveru byla dost specifická, pracovala jsem s dětmi se speciálními potřebami. Milovala jsem to. Učitelé byli skvělí a velmi inspirativní. Mnoho dětí zde mělo nějaké vážné problémy, ale od učitelů měly velkou podporu. Byla jsem opravdu nadšená ze způsobu, jakým učitelé naplňovali jejich potřeby, jak se děti cítily respektované.
Montessori mě do té doby velmi zajímalo, ale dostala jsem se k možnosti ho prozkoumat až později, když jsem se stala asistentkou v Montessori prostředí. Nadchlo mě opravdu všechno – materiály, svoboda, vnitřní motivace studentů. S mojí zkušeností individuální asistentky jsem se musela naučit udělat krok vzad a dovolit dětem být samostatné. O to víc jsem ale Montessori prostředí porozuměla a dokázala ho ocenit.
Mnoho let jsi pracovala také jako dobrovolník, učitel ESL, částečně pro přistěhovalce. Co tě k této práci přivedlo?
Vždy jsem poslouchala, že mám lidem pomáhat. Od malička jsem se zajímala o svět mimo moje nejbližší okolí a byla jsem si vědoma toho, jaké štěstí mám, že jsem v životě měla takové příležitosti.
Na vysoké škole jsem si zapsala předmět literatura imigrantů, což bylo naprosto fascinující. To mě přivedlo k zájmu o příběhy přistěhovalců. Chtěla jsem být oporou pro lidi, o kterých jsem věděla, že to potřebují.
Kdyby sis s někým mohla vyměnit práci (na jeden den, na rok nebo třeba napořád), kdo by to byl a proč?
Vždy jsem přemýšlela o arteterapii, jak skvělá je – nejen o výuce umění, což je také skvělé, ale o jeho využití při pomoci lidem překonat těžké situace jako je bolest nebo smutek. To by mohlo být něco, co ještě v budoucnu prozkoumám.
Také jsem vždy milovala zvířata. Když jsem žila v Portlandu v Oregonu, vím, že tam byla práce masérky pro zvířata, zaměřovala se na starší zvířata nebo zvířata s artritidou. Nápad stát se zvířecí masérkou, specializující se na psy, je pro mě docela lákavá!
Jak vypadá tvůj život mimo IMSP?
Máme s partnerem psa, takže nás často najdete na procházce se psem! Milujeme hudbu a chodíme rádi na koncerty a do divadla. V Praze je mnoho možností. A také samozřejmě milujeme cestování a poznávání nových míst. Náš aktuální plán na příští léto je výlet do severního Norska na polární kruh!
Máš nějaké oblíbené životní moto nebo citát?
“Buď milý kdykoliv je to možné. Je to možné vždy." – Dalai Lama
5 oblíbených podcastů:
Vždy jsem ráda četla, proto oceňuji, když někdo umí dobře vyprávět příběhy, stejně ráda je pak poslouchám i čtu. Toto je mých 5 oblíbených podcastů, které mě doprovází na dlouhých procházkách nebo cestách - strhující příběhy, vědecká témata nebo jídlo, všechny velmi doporučuji!
-
This American Life
-
Heavyweight
-
Snap Judgment
-
Radio Lab
-
The Splendid Table
Chcete se dozvědět více? Přečtěte si náš další článek:
